nebyl zadán popis

Bez kontextu

19. 8. 2010 18:10
Rubrika: Nezařazené | Štítky: tema:duchovnizivot

Ono silný žaludek a hodně dobré nervy potřebují hlavně homopostižení. Protože opravdové pomoci se nedočkají.
Dnešní společnost alespoň pochopila, že být homo není žádná sranda, a tak nabízí "tolernaci", "práva" a registrované partnerství.

Co nabízí křesťané? Nic. Pod hrdým praporem obránců pravdy říkají akorát opak toho, co tvrdí většinová společnost, a pravda se mezitím někam poztrácí. Nejsou schopni pochopit povahu a velikost síly, která je tak obrovská, že není divu, že mnohým překřičí hlas svědomí a nutí je jednat proti přirozenosti.
"Homosexualita je nemoc a dá se léčit." Ve skutečnosti k reorientaci dochází jen u 15 % vysoce motivovaných(!) pacientů, přičemž o míře reorientace by se dalo taky úspěšně pochybovat.
Když se takového obránce pravdy zeptáte, kde, u koho, za jakých podmínek se lze léčit, záhadně se odmlčí a už o něm neuslyšíte. V ČR se tomu totiž nejspíš NIKDO nevěnuje. Nekatoličtí psychologové/psychiatři v homosexualitě problém vůbec nevidí a nechápou, jak může někdo nechtít vstoupit do homovztahu. Katoličtí psychologové/psychiatři velikost problému bagatelizují a nadávají do buzniček.
Kněží pomoct neumějí - buď se dostane člověku legrační rady, aby se na ženy zkoušel dívat jinak, "vždyť jsou přece pěkné", nebo zmateně blekotají něco o tom, že každý máme nějaký kříž, který se nám má stát posvěcením (nic proti, ale to každý katolík ví sám od sebe).
Takže homokatolík se každodenně pere sám ze sebou, neví, jak naplnit základní Boží stvořitelský plán života lásky, když jeho základní schopnost lásky neodpovídá Božímu stvořitelskému plánu... Uzavírá se do sebe, sebevědomí nasračky, propadá depresím, dostavují se suicidální myšlenky...
Kolem sebe vidí homosexuály (pardon, sodomity), kteří jsou ve svém vztahu evidentně šťastní a žijí naplněný život, a on upoceně se snažící žít podle Božích přikázání, což má "působit radost v srdci", je totální loser, a každý den si   přeje, aby to už skončilo, aby už mohl předstoupit před Hospodina, aby mohl Hospodinu říci "uf, byla to fuška, zvládl jsem to, podívej se, mé ruce jsou čisté", načež ví, že od Něho uslyší "Ale prázdné."
Pak mu nezbude než říci "Pane Ježíši Kriste, synu Boha živého, smiluj se nade mnou hříšným!"

A po cestě potkává ty správné katolíky "Pane Bože, děkuju ti, že nejsem jako tamti sodomité". Což je fajn. Jen ať Pánu Bohu každodenně děkují. A rád by s nima třeba i zašel na pivo (teda spíše na kofolu, protože bere antidepresiva), ale pozvou ho?
A tak náš milý homokatolík se utěšuje tím, že snáší to, "co ještě zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap", stává se netečným k utrpení druhých, protože jeho utrpení je přece to největší, a propadá sebelítosti, jak ho nikdo nechápe.
A pak o tom napíše někam na blog a obraz zoufalce je kompletní. True story.

Zobrazeno 852×

Komentáře

psycho-kat

Love it! Different story, same suffering bro ..

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio