nebyl zadán popis

Křesťanská řešení homosexuality

27. 8. 2010 12:19
Rubrika: Nezařazené

Když si tak pročítám křesťanská/katolická pojednání o homosexualitě ať už v knihách nebo na internetu, často nabývám dojmu, že autoři vůbec netuší, o čem píšou. Jako by živého a skutečného homosexuála snad v životě neviděli a usuzují na základě stereotypů. Mnohdy nerozlišují, že ne každý, kdo je homosexuální (má homosexuální mozek), (homo)sexuálně žije; a ne každý kdo homosexuálně žije, je homosexuální (má homosexuální mozek). Jinak si nedovedu vysvětlit, proč se jejich popis tak diametrálně odlišuje od mé zkušenosti.

Definujme homosexualitu prostě - jako tělesnou/sexuální a citovou/emocionální přitažlivost k osobě stejného pohlaví. Přičiny vzniku této přitažlivosti NEJSOU - v rovině přirozenosti - doposud zcela vědecky vysvětleny. Obecně se uvádí celý komplex vlivů od biologicko-genetických, prenatálně-hormonálních až po sociálně-psychologické.
V rovině nadpřirozené je homosexualita porušením lidské přirozenosti následkem dědičného hříchu.

Jádrem homosexuality (mluvím o mužské, u ženské to může být jinak, uvádí se, že ženská homosexualita není pravým protipólem mužské) je jednoduchá skutečnost, kdy muž shledává esteticky přitažlivější tělo mužské než ženské, doprovázena prostým fyziologickým pochodem, kdy dojde k tělesnému/sexuálnímu vzrušení (muž dostane erekci) při pohledu na mužské tělo, avšak vůbec nebo hůře při pohledu na ženské. Tento fyziologický pochod tělesného vzrušení je skutečnou podstatou homosexuality, proto je nevhodné ho jakkoliv přeceňovat nebo naopak podceňovat. Prostá lidská zkušenost nám říká, že různí lidé bývají v různých obdobích svého života různě sexuálně vzrušiví (co do intenzity i co do variant podnětů). Proto při hodnocení konkrétního člověka vyzývám k opatrnosti.

Nebezpečí přeceňování spatřuji v tom, když se řekne "Tento sexuální pud je příliš silný, nedá se ovládat" a tímto argumentem je snaha homosexuální chování legitimizovat. Ale sexuální pud, stejně jako další pudy tělesné, je dobře rozumem a vůlí ovladatelný. Člověk se nemůže stát otrokem svých nízkých vášní, musí se cvičit v sebeovládání a jde to.
Na druhou stranu přeceňování sexuálního pudu vede k tomu, že se problém homosexuality redukuje právě pouze na tělesnost. Ne, opravdu každý homosexuál není závislý na sexu, ne u každého se homosexualita projevuje v sexuálním chování (pohlavním stykem), opravdu homosexuálovi nejde v první řadě o sex, bez sexu se dá velmi dobře obejít. Homosexualita má i svou citovou stránku - muž je schopen se zamilovat pouze do muže a ne do ženy. Vyhovuje mu a inspiruje ho mužskost nikoli ženskost.

Podceňování fyziologického pochodu vzrušení vede k doměnce, že jde ve svém zaměření ovlivnit, že se mu lze naučit/odnaučit. Jistě lze ho co do míry usměrňovat, ale z podstaty těžko. Vzrušení nastupuje do jisté míry samovolně, není otázkou volby - teď se rozhodnu, že mě vzrušuje muž/žena/fetiš. Sexuální vzrušení není bezezbytku vysvětlitelné naučeností/výchovou, vždy je v něm prvek nějaké biologické danosti. Žádný zdravý muž se přece pohledem na mužské tělo nevzruší, představa tělesné intimity mezi muži se mu bude hnusit. Jak je možné, že některý muž to má jinak?
Dalším projevem podceňování je tvrzení, že to člověk snad dělá naschvál, že se v touze za sexuálními prožitky dobrovolně a vědomě protiví Božímu řádu. Jeho (homo)sexuální chováni je tedy naučené a dá se odnaučit. Jistě, je mžné ovládat konkrétní činy, ale už hůře veškeré touhy, přání, představy (například noční sny - člověk si nevybírá, co se mu bude zdát).
Dalším aspektem podceňování fyziologického pochodu vzrušení je situace, kdy se bude tvrdit, že vztah mezi homosexuálními muži je ok, pokud zůstane čistý (nesexuální). Takový vztah má malou šanci na udržení čistoty, je příliš velkým uváděním se do pokušení, kterému se těžko odolává. A jak víme, vystavovat se zbytečně pokušení je hříchem.

Z výše řečeného se pokusím kriticky zhodnotit tradičně nabízené křesťanské/katolické cesty řešení homosexuality, vycházím z vlastních zkušeností a prožitků.

V knížce Sexualita polského autora P. Józefa Augustyna stejně tak v příručce Dr. Aardwega (kterou nabízí ke stažení server homosexualita.cz) je homosexualita redukována na pouhou psychickou/psychologickou poruchu způsobenou špatnou výchovou, eventuálně jako depravace následkem (homo)sexuálního zneužití. V tomto pojetí je podstatou homosexuality fixace na osobu stejného pohlaví následkem citové či fyzické absence rodiče v době zrání dítěte. Podivné mi přijde, že není shoda, zda rodiče stejného nebo opačného pohlaví. Typicky ale v tomto pojetí u kluka nepřítomnost otce, přehnaná péče dominantní matky, nedostatek mužských vzorů v okolí vyústí ve hledání muže v citovém i sexuálním životě. Nříkám, že takovéto vysvětlení není možné. Ale odmítám paušalizující aplikaci na všechny případy. Vždyť kolik je neúplných rodin, kolik rodičů neudělá ve výchově chybu? To by muselo být homosexuálů mnohem více. Navíc takové pojetí pokládám za urážlivé a zbytečně obviňující ke všem rodičům, kteří své dítě vychovávali poctivě a přesto je homosexuální. Například můj případ - mohu zodpovědně prohlásit, že jsem sexuálně zneužitý nebyl a vychováván jsem byl přiměřeně mužsky. Otec se mi vždycky věnoval, odajkživa jsme spolu vykonávali "mužské práce".
Fyziologický fakt, že se muž vzruší mužským tělem, není už z podstaty lidské sexuality a její přirozenosti implantovatelný. Výchova na něj může mít nějaký, ne však rozhodující, vliv.
To se to potom "léčí" - řekne se "homosexualita je proucha způsobená špatnou výchovou, napravíme chyby a homosexála vyléčíme." A křesťané si odškrtnou kolonku případ homosexualita a považují ho za vyřešený. O nikoli.

Trochu jiný přístup volí Christopher West v knížce Dobrá zpráva o sexu a manželství vycházející z teologie těla, když v souladu s učením Církve přistupuje k problému homosexuality z pohledu Božího řádu, lidské přirozenosti a povaze lidské sexuality v Božím plánu. V podstatě odmítá použivání pojmů heterosexualita a homosexualita s tím, že nejsou ontologickou podstatou člověka, tou je sexualita jako taková. A sexualitou člověka je přijetí sebe jako muže/ženy a poznání Božího plánu s člověkem, jehož vyjádřením a vyjádřením Boží lásky je i tělesné spojení muže a ženy v manželství otevřené předávání života.
Z tohoto pohledu vztah muž - muž není komplementární a neumožňuje předávání života, proto je špatný. Což jako východisko je nutné přijmout, ale řešení se moc nenabízí. West doporučuje více si uvědomovat podstatu mužství a postupně do plného mužství dorůstat. Já se cítím svým uvažováním atd. být plně mužem, s tím rozdílem, že mně nepřitahují ženy. Nevím, jak více bych měl dorůst do mužství. Pokusem vnímat ženy jako ženy (jak mi poradil jeden kněz) se toho moc nemění. Žen se nebojím, mám k nim řekl bych vyrovnaný vztah, prostě mě sexuálně nepřitahují.

Spíše neoficiální, kacířský (doslova :-) ), přístup, který se u některých křesťanů začíná prosazovat, je ten, že na věrném, láskyplném, nepromiskuitním vzathu dvou svéprávných dospělých mužů není nic špatného. Na podporu tohoto pojetí si mnozí neváhají vykládat Písmo svaté svévolně a po svém, když tvrdí, že bible zavrhuje pouze (homo)sexuální násilí, homosexuální prostituci a homosexuální promiskuitu. A že v bibli je spousta náznaků, že láska mezi muži je běžná/dovolená/přirozená/žádoucí. Často se poukazuje na příběh Davida a Jonatána, někdy též na vztah Pána Ježíše a učedníka "kterého tolik miloval" apoštola Jana, kterýžto náhled hraničí s rouháním.
Tento přístup je třeba důrazně odmítnout, jelikož je to cesta do pekel. Doslova. Jak řečeno výše, přirozeností člověka v Božím řádu, i v rovině tělesné, je vztah muže a ženy, cokoli se tomuto řádu nepodřizuje, je špatné. Normální je prostě věrný (sexuální) vztah mezi mužem a ženou. A Pán Ježíš byl tím nejnormálnějším člověkem, jakého tato Země nosila, je naprosto nemyslitelné, aby byl homosexuální.
Samozřejmě jsoum možné, ba dokonce žádoucí a přirozené, i vztahy mezi muži, i v rovině velkého (intimního) přátelství. Toto přátelství však nikdy ze své podstaty nepřestoupí hranici (sexuální) tělesnosti. Dle mého názoru jsou homosexuálni muži schopni tak čistého přátelství dosáhnout jen ve výjimečných případech. Pokušení je prostě strašně silné.
Z tohoto pohledu vnímám jako ošemetné a dost na hraně doporučení, které se často homosexuálním mužům dává - aby si vytvořili hluboký intimní čistý vztah s (heterosexuálním) mužem, který by vyplnil jejich potřebu lásku dávat i přijímat. Úsilí o tak čistý vztah by muselo být v pravdě heroické. Neříkám, že nemožné, jen se snažím na to dívat realisticky. A z praktického hlediska - jak by takový vztah vznikal? "Ahoj, jsem homosexuální, ty jsi sympaťák, nechceš být můj přítel?" :-) Tak jako tak to klade velké nároky i na druhou stranu.

Co závěrem? Sám řešení nemám.. S Boží pomocí je všechno možné!

Do not follow where the path may lead.  Go, instead, where there is no path and leave a trail. ~Ralph Waldo Emerson

 

Sdílet

Komentáře

Gillette jsem moc ráda, že jsem na tenhle článek narazila, protože jsem tuhle věc (vztah křesťanství k homosexuálům) poslední dobou dost řešila a nemohla tak docela překousnout. homosexuálové, které znám, jsou takové osobnosti, že představa, jak "hoří v pekle" se mi prostě (přirozeně) příčí. na druhou stranu když si představím, že jsem homosexuálním mužem (haha), tak bych asi byla v čistém ("nenaplněném") životě odsouzená k věčným depresím. nakonec jsem si oddechla, když mi došlo, že nejsem papežem, abych tyhle věci musela vyřešit .-)) ale každopádně si cením každého, kdo se na to odváží takhle lidsky podívat.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio