nebyl zadán popis

Sebetranscendence

22. 8. 2010 17:40
Rubrika: Nezařazené

Právě že mi je jasné, že ti, kdo konají velké věci, je konají navzdory (nebo díky) těžkostem. A že vím, že je to i má povinnost. To jsem chtěl naznačit, když jsem popisoval dialog "Mé ruce jsou čisté"; "Ale prázdné...".
Ani netvrdím, že mé těžkosti jsou ty největší.

Moje deprese nesjou to nejhorší. Mám je ve slabé formě, mnozí jsou na tom objektivně mnohem hůř.
Nejhorší není ani neukojená žádostivost. Nemyslím si, že jsem pokoušen nějak extra víc, než jiní, nemyslím si, že můj život v čistotě je nějak extra hrdinský a zasluhuje obdiv, nejsem jediný a nakonec je to stejně Boží milost.
Nejhorší je ten fakt, že homosexuálové jsou úchylní. Že jsem úchyl.
Mám dojem, že obránci pravdy (a nakonec i společnost) žijí v domnění, že být homosexuálem je nějaké žůžo, že jde o honbu za slastí, připdaně pohrdání Bohem a záměrné protivení se Božímu řádu. Ó nikoliv. Být homosexuální je pěkně hnusné! Člověka vzrušuje něco, co se mu zároveň strašně hnusí. A jsem si jist, že každý homosexuál v hloubi srdce moc dobře srdce ví, že je úchyl. Takže má celkem dvě možnosti: Buď bude společnost, ale především sebe, co nejhlasitěji přesvědčovat, že je normální, až tomu uvěří on i společnost. Což se momentálně daří, jak jsme dnes a denně svědky. Nebo bude zoufale bojovat sám se sebou, se světem, s ďáblem (a s hlasateli pravdy), někde v tichu a samotě(!), protože se strašně, i před těmi nejbližšími, strašně stydí. Stydí za něco, co nezpůsobil, v čem se nevyžívá, co nemůže vůbec ovlivnit.

Takže připomínat mu na každém kroku, že je úchyl, je přinejmenším... nepedagogické (kapka medu, sud octa však to znáte). Chtěl jsem napsat nekřesťanské, nelaskavé, ale už slyším námitku, že láska přepokládá pravdu... Nevím, jak se dá o homosexualitě mluvit pravdivě a přitom nezraňovat. Možná mají obránci pravdy (myšleno pozitivně, rád bych se k nim aspoň trošičku aspoň někdy počítal) zkušennosti jiné a lepší.
Tak jsem se chtěl, promiňte mi tu ambici(?), pýchu(?), ozvat za všechny ty mlčící a trpící, kteří nejsou takoví, co "si zakapali uši voskem a vystrkují svá přirození". Jsem přesvědčen, že jich není málo, možná většina.

Když hlásat pravdu tak v plnosti. Tohle si dovolím obráncům pravdy vytknout. "Homosexualita je nemoc a dá se léčit." Takhle zní typická věta obránců pravdy. Jenže je opravdu, bez dalšího, pravdou? Bezpochyby je možné docílit toho, aby i závislý na sexu přestal (homo)sexuálně žít. O tom snad není sporu. Ale je skutečně homosexualita léčitelná? Zaručuje byť jediný vyléčený homosexuál pravdivost výroku? A co byť jediný, co léčbu podstoupil a změny nedosáhl, ten ji nezpochybňuje? Nevím.
Bez reálné možnosti dosáhnout změny je věta "Homosexualita je nemoc a dá se léčit." k ničemu.
Nedávno jsem četl knížku Márii Ščepkové Homosexualita, cesta sebatranscendencie?
Tu by si měl každý hlasatel pravdy, který se věnuje homosexualitě, povinně přečíst. Sice se paní Ščepková dopouští několika chyb, například tvrdí, že homosexualita není nepřirozená, protože se vyskytuje i u zvířat (homosexualita je jednoznačně antropologicky, biologicky, filosoficky nepřirozená), a i na můj vkus příliš apeluje na soucit, laskavý přístup a nefarizejství, nicméně pevně stojí na názoru, že argumentace proti homosexualitě je biblická a z učení církve. Její práce je cenná jako souhrn mnoha poznatků, vše s odkazy, takže dohledatelné a ověřitelné na internetu i v literatuře. Zabývá se konkrétními organizacemi, které se zabývají pomocí homosexuálním (Exodus, NARTH, Courage a spousta dalších), konkrétními prácemi konkrétních psychologů/psychiatrů, konkrétními zážitky konkrétních lidí (tzv. ex-gays tj. lidmi co žili homosexuálním životem a přestali, i tzv. ex-ex-gays, těmi, co podstoupili neúčinnou "léčbu") a na základě nich zobecňuje.
Jako je mnohovrstevnatý a dosud ne zcela jasný proces vzniku homosexuality a její všechny možné příčiny, tak jsou nejednoznačné možnosti a způsob léčby.
K "reorientaci" dochází i u vysoce motivovaných lidí méně než v 15 % případů, například i na netu v náhledu dostupná studie Ex-Gays? A Longitudinal Study... uvádí (str. 369) "Success: Conversion" (15%): The subject reports considerable resolution of homosexual orientation issues and substantial conversion to heterosexual attraction. Skutečná změna, tedy vymizení všech homosexuálních pocitů, homosexuálních snů, vzrušivosti ke stejnému pohlaví, tužeb a pokušení, nastává "zřídka". Je potom účelné "léčbu" vůbec podstupovat? Stojí to za to?
Knížku uzavírá pojednáním o Franklově logoterapii a v podstatě mnoha postmoderními psychologickými frázemi sděluje to, že homosexuál má své trápení použít pro druhé a je povolán ke svatosti.

Zmíněnou knížku dávám k dispozici. Některé stránky se mi naskenovaly nezřetelně, ale snad to moc nevadí.

Homosexualita je specifický kříž sám o sobě. Neříkám, že nejtěžší... A ze své pozice zatím nedovedu moc posoudit, jak účinně se obránci pravdy na mé cestě pro mě osobně stali Šimonem nebo Veronikou.

 

Zobrazeno 1148×

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio