Homosexualita v Tradici (1)

Pozn. Jelikož překládám z latiny a angličtiny, může se stát, že používám slova příroda a přirozenost promiscue. Latina a angličtina narodíl od češtiny nerozlišují, mají pro obojí jediné slovo natura resp. nature. Ono je to vlastně jedno, protože hřích proti přírodě je hřích proti přirozenosti. Co je to přirozenst, podrobně vysvětluje sv. Tomáš Akvinský, viz následující článek.

Pohledem do dějin se snadno přesvědčíme, že vždy tu existovali muži s náklonnosti k mužům, a to ve větší míře než ženy s náklonnosti k ženám. A dokud bude tento svět nesoucí si následky prvotního hříchu trvat, tak takoví muži (i ženy) se budou vyskytovat i nadále.
Církev (i společnost) se s tímto problémem vyrovnávala po svém. Už při letmém studiu pramenů se ukáže, že tematice homosexuality (i když ne pod tímto jménem) věnovala právě tolik prostoru, kolik si tato tematika zasluhuje. Ani více, ani méně. Žádná posedlost, ani žádná laxnost. Žádné hony na sodomity, přesto snaha o jasné vymezení a dodržování řádu. Protože nikdo nemá právo zacházet s vlastním (ani s cizím) tělem libovolně, je chrámem Ducha Svatého, je darem od Boha a Bůh s ním má své plány...

Možná je trochu klišé poslední doby, že homosexuální styky byly v antice běžné. Maximálně byly tolerovány, ale vždy jen občan-otrok, event. chrámová prostituce, styky občan-občan byly nepřípustné, protože bylo občana nedůstojné, aby hrál pasivní/ženskou roli. Vždy byly vydávany zákony na ochranu nezletilých chlapců a minimálně od dob křesťanských císařů byly homosexuální styky trestány právě i světskou mocí. Zákon vydaný roku 390 stanovoval sodomitům trest upálením.

COD. THEOD. IX. vii. 6: 'All persons who have the shameful custom of condemning a man's body, acting the part of a woman's, to the sufferance of an alien sex (for they appear not to be different from women), shall expiate a crime of this kind in avenging flames in the sight of the people.'
Omnes, quibus flagitii usus est, virile corpus muliebriter constitutum alieni sexus damnare patientia (nihil enim discretum videntur habere cum feminis), huius modi scelus spectante populo flammis vindicibus expiabunt.

Z 2500 ustanovení Codexu Theodosianus se homosexuálním stykům věnuje jedno jediné.

Zákonodárská činnost císaře Justiniána propůjčila autoritu i jeho nařízením, které tak ovlivnily středověké kanonické i světské právo. I Justinián vydal zákony potírající"skutky proti přírodě": Novellae 77 a 141.

Zase - z celkového počtu 168 Novell se homosexuálním styku věnují dvě, což v kontextu celého Corpus iuris civilis (zahrnujícího i Codex Theodosianus) je zanedbatelné množství.

Sherwin Bailey v nich ale odmítá vidět "křižácké tažení proti sodomitům", naopak je představuje jako moudré nařízení vládce, který má zájem na blahu společnosti. Homosexuální skutky ohrožují stát, protože volají po Boží pomstě, jak dosvědčuje Písmo. Justinián jen potvrdil už existující právnické přesvědčení, že tyto skutky zasluhují potrestání. Nejprve ale vyzývá k zanechání bezbožných praktik. Jen když se pachatel neobrátí a nekoná pokání, teprve pak nastupuje právo se spravedlivým trestem.

Církevní otcové

Ačkoli se najdou odvážlivci, kteří tvrdí, že láska muže k muži byla podstatnou části křesťanství, s poukazem například na mnišství, máme nespočet dokladů u křesťanských autorů o přísných odsudcích homosexuálních praktik. Samozřejmě nebezpečí intimních vztahů mezi muži vždy hrozilo, zvláště v prostředí klášterů, duchovní autority si toho byly vědomy a snažily se tomu předcházet (viz sv. Basil):

Tertullianus

Všechna ta šílení chtíčů -bezbožná jak k tělům tak k pohlavím-, která překračují zákony přírody, zapuzujeme nejen od našich prahů, ale také od veškerého útočiště Církve, protože nejsou ani tak hříchy jako zrůdnostmi. (O cudnosti IV, [A.D. 220])

Sv. Cyprián

Kdybys mohl otevřít zavřené dveře ložnic ... viděl bys věci, které tyto nestydaté osoby dělají, na něž žádné cudné oko nemůže pohlédnout, viděl bys to, co vidět je zločin, viděl bys, co lidé zhovadilí šíleností neřesti popírají, že udělali, a přesto neváhají udělat znova - muži poháněni horečným chtíčem se ženou za muži a dělají věci, které neposkytují uspokojení ani těm, kdo je páchají. (Dopisy 1:9, [A.D. 253])

Sv Basil Veliký

Ten kdo se proviní neslušností s muži, ať je potrestán stejně jako cizoložníci. (Dopisy 217:62 [A.D. 367]).

Mnichu, jestliže jsi mladý na těle nebo na duši, střez se společnosti jiných mladých mužů a vyhýbej se jim jako plameni. Neboť skrze ně nepřítel roznítil touhy mnohých a pak je odevzdal věčnému ohni, mrštil je do ohavného kráteru pěti měst pod záminkou duchovní lásky...(Odřeknutí se světa [A.D. 373]).

Sv. Jan Zlatoústý

Všechny tyto náklonnosti (v Řím 1, 26 - 27)... byly ohavné, ale zejména ten šílený chtíč po mužích; neboť duše je ta, co více trpí v hříších, a více zostuzena než tělo chorobou.

Neboť v prvním případě je obcování, i když nezákonné, přece jen podle přirozenosti, ale toto je jak proti zákonu, tak proti přírodě/přirozennosti. A i kdyby nebylo žádné peklo a nehrozil by žádný trest, toto by bylo horší než jakýkolv trest. (4. homílie na List Římanům [A.D. 391])

Sv. Augustin

Ty ohavné skutky proti přírodě, které byly spáchány v Sodomě, si musíme vždy a všude ošklivit a trestat. Kdyby všechny národy dělaly takové věci, musely by být vinny tímtéž zločinem podle Božího zákona, který neustanovil muže, aby se navzájem užívali takovým způsobem. (Vyznání 3: 8, 15 [A.D. 400]

 

Snad stojí za zmínku, že ve východním křesťanství se praktikoval obřad ἀδελφοποίησις adelfopoiesis, bratrotvorenije, svátost sbratření. Účelem tohoto obřadu bylo spojit dvě osoby stejného pohlaví (typicky muže). Ale samotné texty obřadu zdůrazňovaly, že se má stát svazkem ducha a ne těla.
http://en.wikipedia.org/wiki/Adelphopoiesis
český překlad jednoho ritu

Kanonické právo

Zatímco Justinián byl vzorem pro světské potírání sodomie, taky Církev vydávala své vlastní kanonické normy, aby se s homosexualitou vypořádala, především ve vlastních řadách.

První oficiální církevní nařízení ohledně homosexuality stanovil sněm v Elviře (dnešní Granada, A.D. 305-306). Kánon 71 zapovídá sv. přijímání pro sturpatores puerorum, i v hodině smrti. Kánony 16 a 17 sněmu v Ancyře (Ancyra, dnešní Ankara, A.D. 314) silně ovlivnily i západní církev. Staly se zdrojem veškeré další středověké církevní (kanonické) legislativy ohledně homosexuálních praktik. Předepisují přísné pokání pro alogeusamenoi, tedy ty kdo se dopustili něčeho nestydatě odporného. Je otázkou, zda se dané slovo vztahuje na sodomii, bestialitu nebo na obojí, latinské překlady a komentáře umožňovaly obojí výklad. Každopádně následkem toho jsou sodomie a bestialita stavěny na stejnou úroveň. Další koncily pokud se homosexualitou vůbec zabývaly, tak jen přejaly ustanovení sněmu v Ancyře.

Energeticky se k potlačení homosexuálních praktik vyjadřovali jak králové tak i koncily gótského španělska. Tak např. Toledský koncil r. 693, který byl částečně koncilem církevním a částečně koncilem visigotského státu.

I karolínská doba měla své zákony proti homosexuálním praktikám. Ale tato legislativa neobnáší nic víc než rutinní opakování existujícíh zákonů s odvolávkou na koncil v Ancyře. Jmenovitě proti qui cum...masculis contra naturam peccant a zákaz z kapituláře z roku 803 proti sceleres nefandas včetně sodomitica luxuria.

Nejkomplexněji ve středověku se homosexuálními skutky zabýval r. 1120 sněm v Naplouse (Nábulus, Šechem). Tento smíšený sněm laiků i kleriků vydával zákony pro křižácké Království jeruzalémské. Koncil potvrdill 25 kánonů proti hříchům těla, z nichž 4 se zaměřovaly přímo na sodomii. Kánon 8 sice stanovoval trest upálením, ale kánon 11 přikazoval, že když se sodomitá vzdá neřesti a koná pokání, ať je přijat zpátky do církve.

Stejně tak 3. lateránský koncil 1179 přejal existující praxi a znění jeho kánonu se odráží v synodální legislativě následujícího století ,

"Anyone caught in the practice of the sin against nature, on account of which the wrath of God was unleashed upon the children of disobedience (Eph. 5:6) ncontinentia illa quæ contra naturam est, propter quam venit ira Dei in filios diffidentiæ, if he is a cleric, let him be demoted from his state and kept in reclusion in a monastery to do penance; if he is a layman, let him be excommunicated and kept rigorously distant from the communion of the faithful."

Lokální koncily v Paříži (1212) a v Rouenu (1214) se zabývaly disciplínou kleriků a mnichů ve svých vlastních diecézích. Vžádném případě nešlo o koncily národní, tím méně ekumenické.
Paříž - celkem bylo přijato 89 kánonů, z nichž pouze 2 se věnovaly problémům homosexuality: CONC. PARIS. ( 1212), ii. 21 : 'As for members of the secular clergy who commit incontinency against nature, on account of which the wrath of God came upon the children of disobedience, and he consumed five cities with fire: let it be decreed (in accordance with the Lateran Council Conc. III Lateran. ( 1179), 3rd sess., 11.) that if they are caught they are to be degraded from the clergy or consigned to a monastery to do penance; and we consider that this law in all its rigour ought to be applied much more to the regular clergy, who have entered upon the way of perfection.'
Rouen - celkem 114 kánonů, přejal en bloc zákony uveřejněné pařížským koncilem.
Ani koncil v Paříži, ani koncil v Rouenu za sodomii nepožadovaly trest smrti - trest, který nikdy církevní autorita neuvalovala a ke kterému Církev neměla zmocnění; vždy jen trestala pachatele degradací a přikazovala pokání.

Není v dějinách žádný doklad toho, že by velké počty lidí byly usmrcovány jen proto, že spáchali nějaký homosexuální přečin. Naopak je sporné, zda tito delikventi byli po usvědčení u církevního soudu vůbec předáni světskému rameni.
Čas od času koncily a synody odsoudí sodomii neméně přísněji než jiné těžké tělesné hříchy. V průběhu tisíce let vyjde sotva stovka ustanovení, která navíc všechna pramení z jednoho zdroje. Žádná posedlost zrovna sodomií. Sodomita je odsouzen jako pachatel velmi těžkého hříchu, ale není vystaven sadistické perzekuci; je mu nabídnuto vykonáním pokání smířit se s Bohem a člověkem, ale jestliže odmítne prostředky milosti, musí si nést trvající následky svého hříchu a časné následky svého zločinu.

 

Penitenciály

Dalším zdrojem poznání církevní praxe ohledně homosexuality jsou středověké penitenciály. Tyto neoficiální sbírky sloužily zpovědníkům jako návod, jaké pokání ukládat za konkrétní hříchy. Bailey uvádí, že ve všech penitenciálech je homosexuálním praktikám věnováno asi jen 5 % ustanovení. Je vystopovatelná snaha dělat rozdíly mezi různými druhy skutků tak, aby k hříchu příslušelo spravedlivé pokání. Vidíme, že homosexuální skutky jsou rozlišeny podle povahy a okolností. Různá pokání jsou předepsaná pro (vzestupně podle vážnosti) líbání, lascivní líbání, líbání s výronem, mezi chlapci do dvaceti let, líbání mezi muži nad dvacet let; pro vzájemnou masturbaci, interfemorální spojení, "smilstvo"; a nakonec pro fellatio a vlastní sodomii. Některé penitenciály rozlišují mezi pasivními a aktivními, mezi příležitostným a častým, mezi prvním a následným pokleskem. Rozdíly jsou taky mezi třídami jednotlivých pachatelů - klerici s vyšším svěcením konají přísnější pokání než ti s nižším, klerici než laici, muži než chlapci atd. Taknapříklad Ecgbertův penitenciál stanovuje za sodomii klerikovi pokání na pět let, laikovi na čtyři, Poenitentiale Romanum deset resp. sedm. Za interfemorální spojení Theodorův penitenciál požaduje po klerikovi tříleté pokání, ale jen jeden rok nebo alternativně tři 40denní období pro laika atd.

 

Liber Gomorrhianus (Letter 31, str. 3)

Jediným středověkým dílem, které se zabývá výlučně homosexualitou, zvláště mezi kleriky, je Liber Gomorrhianus (Gomorská kniha) sv. Petra Damiána. Byla napsána papeži Lvu IX. s výzvou, aby proti hříšníkům, co nejpřísněji zakročil. Motivace k sepsání je nejasná, nedá se říci, že k sepsání vedl nějaký enormní nárust nemravnosti. Spíše se zdá, že se sv. Petru doneslo povědomí o několika excesech v jeho okolí, které ho vyprovokovaly k horlivosti. Se značnou vehemencí pojednává o peccatum contra naturam, k nímž řadí masturbaci a homosexuální praktiky (mezi muži, ženám se nevěnuje) - vzájemná masturbace, interfemorální spojení a sodomie. Hříchy proti přírodě/přirozenosti vyjmenovává ve vzestupné závažnosti, žádá pro každý peccatum contra nauram maximální trest bez možnosti zmírnění, pro pachatele nejpřísnější církevní cenzury (má být degradován tzn. zbaven úřadu, výhod, důstojností a moci vyplývajících ze svěcení). Zavrhuje penitenciální praxi jako postrádající autoritu a odvolává se na kánony Ancyrského sněmu. Pro sodomity žádá těžké veřejné pokání a zapovídá jim vykonávat církevní funkce, protže "ti, kdo se oddali neřestem, jsou nezpůsobilí udělovat svátosti". 
Obzvláště zavrhuje skutky spáchané "duchovními otci" s "duchovními syny" (zpovědník + penitent, paton + kmotřenec). Jakou hodnotu má zpově´d učiněná tomu, s kým byl skutek spáchán? Malomocný se přece má ukázat kněžími a ne malomocnému.

Papež Lev IX., který nejdříve Liber přivítal a schválil, se problémem začal zabývat a naznal, že Petr zašel ve své horlivosti příliš daleko. Nepochybuje, že jmenované skutky jsou peccata contra naturam a tedy hříšné, a když jsou páchaný notoricky a promiskuitně vyžadují přísné zacházení, přičemž sodomie musí být obzvláště zavrhována, přesto si uvědomuje že ohnivé Petrovy tirády se minou účinkem, protože svou přehnanou vehemencí neukazují Církev jako rozdělovatelku Božího milosrdenství, a tak jsou na překážku provinilcovu pokání a nápravě, o něž jde především.

 

V dalším článku se podíváme na problém homosexuality v díle Sv. Tomáše Akvinského.

 

Prameny:

Derrick Sherwin Bailey Homosexuality and the Western Christian Tradition. Logmans, Green. London. 1955, online dostupné v náhledu na http://www.questia.com/read/11119740

http://www.catholic.com/library/Early_Teachings_on_Homosexuality.asp

http://www.tanbooks.com/doct/church_sodomy.htm

http://en.wikipedia.org/wiki/History_of_Christianity_and_homosexuality

http://www.fordham.edu/halsall/pwh/lgbcathbib1.html