nebyl zadán popis

Homosexualita v Tradici (3)

29. 9. 2010 20:39
Rubrika: Nezařazené

Po brilantním, nevzrušeném a věcném pojednání Andělského učitele se zdá, že už netřeba více dodávat. A vskutku, v následujících staletích Církev k učení o homosexualitě nic nepřidala. Plamenná vyjádření některých kazatelů jen ukazují, jak závažně vnímali těžký hřích a jakou z něho měli hrůzu. Před závorku však musíme vytknout, že tvrdého odsudku nedocházejí subjektivní pocity, pokušení, ale objektivní skutky - hříchy. Nikoliv pocit, nýbrž souhlas s pocitem a zalíbení vůle v prožitku je hřích. Sv. Bernard - neškodí pocit (sensus), kde není souhlasu (consensus), podobně jiní rozlišují mezi placentia - fysické zalíbení, a complacentia - zalíbení vůle, souhlas vůle.
A musíme si uvědomit, že do stejné skupiny hříchů proti přírodě kromě sodomie (a zoofilie) spadá i masturbace a praktiky, ke kterým dnešní společnost (bohužel i křesťanská) přistupuje velmi benevolentně - antikoncepční jednání, přerušovaná soulož, anální a orální sex (minimálně do té míry, pokud ejakulace neproběhne do pochvy), o s S/M praktikách a dalších pervezitách ani nemluvě. Ale to jen tak na okraj.

Než alespoň přehledově vyjmenuju jednotlivé zmínky, dovolím si ještě několik poznámek.

Evidentně v dějinách se věnovalo více pozornosti homosexualitě mužské než ženské. Podle Baileyho (Derrick Sherwin Bailey - Homosexuality and the Western Christian Tradition) to má hlavně dvě příčiny:
Soudobé představy o vzniku lidského zárodku - neznalost principu ženské ovulace, haploidních gamet a procesu oplodnění vyústila v představu, že mužské sperma je srovnatelné s rostlinným semenem, má už od počátku všechny své schopnosti, má vlastně už znaky oplodněného vajíčka. Setkáváme se s pojetím spermatu, jež je svou podstatou téměř člověkem. Ejakulace mimo pochvu je tedy plýtváním cennou tekutinou.
Dalším důvodem je to, že přístup k sexualitě je spíše androcentrický - muž je ten aktivní, on je rozsévačem, žena je mu podřízena. To má za následek, že když se muž v oblasti sexuality nechová jako muž, když "dělá ženu", vlastně klesá na nižší úroveň a tím je urážkou celého mužského pokolení.

Ačkoli se nám dobové odsudky homosexuálních praktik mohou zdát předsudečné a generalizující a znít nelibě našim uším, vidíme, že jejich charakteristika je odpozorována ze života.

Sv. Albert Veliký (+ 1280)

- podává čtyři důvody, proč si máme peccata contra naturam, a zvláště sodomi ošklivit více než jakýkoliv jiný hřích: Povstávají z palčivého záchvatu posedlosti, která podrývá přirozený řád; vyznačují se odporným hnusem, a přesto se vyskytují spíše u lidí z vyšších vrstev, než z nižšího stavu; ti, kdo se na této neřesti stanou závislí, zřídkakdy se ji úspěšně zbaví, tak houževnatě ulpívají; jsou stejně nakažlivé jako kterákoli choroba a rychle se šíří od jednoho k druhému. In evang. Luc., xvii. 29.

Dante Allighieri - Božská komedie (1307 - 1321)

Komedie samozřejmě přímo do učení Církve nepatří, toto velkolepé umělecké dílo shrnuje teologii a filosofii své doby. Ti, kterým dnes říkáme homosexuálové, se nacházejí jak v Pekle (zpěvy 15 a 16), tak v Očistci, tedy s jistotou Nebe (zpěv 26).

Vyházeje s přirozeného řádu Dante umístil sodomity do sedmého kruhu pekla, kde trpí ti, jenž spáchali hříchy násilí. Sedmý kruh je rozdělen na tři oddíly podle toho, proti komu bylo náslií spácháno: proti bližnímu - vrazi; proti sobě - sebevrazi; proti Bohu - rouhači, sodomité, lichváři, jejich mukami je hořící písek a pršící oheň.

thumbnail of Violent against God by Dore

Na sedmém stupni očistce (nejblíže Ráji) se kají duše, jež za života trpěly nezřízenou pohlavní touhou, jak k opačnému, tak i ke stejnému pohlaví (křičí "Sodoma, Gomora"). Stojí zde ohnivá zeď, kterou musí projít, aby se očistily.

Sv. Kateřina Sienská (1347 – 1380)

Ve svém Dialogu s Boží prozřetelností cituje slova Pána Ježíše (překládám volně z angličtiny, snad seženu česky): Neřest proti přírodě je tak odporná, že jen kvůli ní bylo zničeno pět měst (Sodoma et al.) rozsudkem mé Božské spravedlnosti. Tento hřích se hnusí i démonům samým, kteří sice k němu svedou, ale nemohou se na něj dívat.

Sv. Bernardine Sienský (1380 – 1444)

Žádný hřích nemá větší moc nad duší než ten hřích proklaté sodomie, který si vždy ošklivili ti, kdo žijí podle Boha. Taková vášneň k nenáležitým způsobům hraničí s šíleností. Tato neřest narušuje rozum, kazí povznesený a velkorysý stav duše, táhne od velkých myšlenek k malicherným, dělá z mužů malomyslné, popudlivé, umíněné a zatvrzelé, podlézavě změkčilé a neschopné čehokoli. Nadto vůle vzrušená neukojitelnou touhou po rozkoši nenásleduje rozum, ale zuřivost. Ten kdo praktikoval sodomskou neřest bude v pekle trpět většími bolestmi než kdokoli jiný, protože to je nejhorší hřích, který existuje.

Sv. Peter Canisius (1521 – 1597)

Ti, kterým není hanba přestupovat božský a přirozený zákon, jsou otroky zvrhlosti, jež nemůže být dostatečně zatracena.


Striktně vzato opouštíme Tradici a dostáváme se k Magisteriu.

 

Papež sv. Pius V.

Apoštolská konstituce Cum primum (neplést s Quo primum! :-) ) z 1. dubna 1566:

Usnášíme se potrestat především a bez shovívavosti ty věci, které podle autority Písma svatého nebo podle žalostných případů jsou Bohu odporné a vyvolávají Jeho hněv; to je zanedbávání bohoslužby, zhoubné svatokupectví, zločin rouhání, a chlípnou neřest proti přírodě. Neboť za tyto zločiny jsou lidé a národy Bohem trestány, podle Jeho spravedlivého odsudku, katastrofami, válkami, hladomorem a epidemiemi. ... Nechť si soudci uvědomují, že když i po této naší konstituci budou v trestání těchto zločinů nedbalí, proviní se jimi před Božím soudem a berou na sebe naše rozhořčení. ... Jestliže někdo spáchá ten ohavný zločin proti přírodě, bude předán k potrestání světskému rameni; a jestliže je klerikem, bude podroben témuž trestu poté, co bude zbaven všech svých hodností (bude degradován, kanonický trest degradatio).

Apoštolská konstituce Horrendum Illud Scelus z 30. dubna 1568:

Ten strašný zločin, kvůli němuž zkažená a nemravná města byla zničena ohněm Božského zavržení, způsobuje nám hořkou bolest a otřásá naší myslí, nutí nás potírat takový zločin s nejvyšším možným úsilím.  Zcela vhodně Páty Lateránský koncil vydal tento dekret: Ať každý člen duchovenstva přistižen při této neřesti proti přírodě vzhledem k tomu, že Boží hněv padá na syny proradnosti, je vyňat z duchovenského stavu nebo přinucen činit pokání v klášteře  (chap. 4, X, V, 31).

Takže aby nákaza tak závažného poklesku nepostupovala s drzostí a netěžila z beztrestnosti, jež je největším naváděním ke hříchu, a abychom přísněji potrestali kleriky, jenž jsou vinni tímto ohavným zločinem a jenž se nebojí ani smrti své duše, určujeme, že mají být předáni přisnosti světských úřadů, jež vymáhají právo.

Tímto tedy, přejice si stíhat s mnohem větším úsilím, než jsme vyvíjeli od začátku svého pontifikátu,  stanovujeme, že každý kněz nebo člen duchovenstva, jak světský tak řádový, jenž spáchá ten zlořečený zločin, má být zbaven mocí nynějšího práva každé kněžské výsady, každého úřadu, důstojnosti a církevních výhod, ať je neprodleně předán světským úřadům k usmrcení, jak je nařízeno zákonem jakožto vhodný trest pro laiky, kteří padli do této propasti.

(Světským trestáním sodomie se budu zabývat v dalším článku.)

Malá odbočka - Trestá Bůh?
Do řádu přirozené spravedlnosti náleží, že po přečinu přijde trest. Trest má preventivní, výchovnou, nápravnou, restorativní aj. funkci. Trestají rodiče své děti, trestá stát trestné činy, trestá společenství svého člena, třeba opovržením. K Boží spravedlnosti neodmyslitelně patří i Boží trest. Člověk si za své hříchy zasluhuje trest věčný - peklo, ten je pro zásluhy Pána Ježíše Krista a za jistých podmínek odpouštěn; čeho zbývá člověku k dosažení dokonalosti, je třeba odpykat časným trestem buď po smrti - očistec, nebo za života. Z tohoto pohledu se může fyzické zlo -např. různé nemoci a přírodní pohromy- nevyhnutelně jevit jako Boží trest. Ač musíme být opatrní v posuzování, zda konkrétní zlo je trestem za konkrétní skutky, nikdy nemůžeme Boží zásah s jistotou vyloučit. Může se jednat o trest, který má posloužit k nápravě hříšníka.

Přirozeným následkem hříchů proti cnosti castitas jsou pohlavní choroby. Proč by za nemravné chování společnosti nemohla v nadpřirozeném řádu následovat nějaká pohroma? Proto sv. Pius V. píše katastrofy, války, hladomor a epidemie. Pro naši dobu nemyslitelné? A co mrtví na Love Parade...

Po této úvaze se nevyhnu logické otázce - za co a pro koho vlastně je Božím trestem homosexualita...

 

Moralisté

Zcela podle nauky sv. Tomáše Akvinského řadí problematiku mezi hříchy proti přírodě.

Sv. Alfons z Liguori (1696-1787) dle dobové praxe požaduje trest smrti: http://katolikrevue.ath.cx/civitas/o_trestech_pro_sodomity_sv_alfons.htm

 

R. M. Dacík, Mravouka, 1946, str. 375, "hříchy nečistoty proti přírodě"

Katechismus sv. Pia X. (1905)

Vypočítává 4 hříchy, které volají k Bohu o pomstvu - "do nebe volající hříchy": úmyslná vražda, sodomský hřích, utiskování chudých, zadržování spravedlivé mzdy dělníkům.
Jejich hanebnost je tak velká a zřejmá, že provokuje samotného Boha, aby je potrestal nejkrutějšími tresty.
(Obdobně R. M. Dacík, Mravouka, 1946, str. 114; ThDr. František Tomášek, Katechismus katolického náboženství, 1955, vydání z 2005 str. 169)

 

Codex Iuris Canonici (1917) http://www.intratext.com/IXT/LAT0813/_P8J.HTM

Za delikt sodomie jsou laici stíhání trestem bezecnosti (infamia), nižší klerici k tomu propuštěním z klerického stavu, vyšší klerici navíc zbavením všech výsad, obročí a v nejzávažnějších případech sesazením.

Can. 2357. par. 1. Laici legitime damnati ob delicta contra sextum cum minoribus infra aetatem sexdecim annorum commissa, vel ob stuprum, sodomiam, incestum, lenocinium, ipso facto infames sunt, praeter alias poenas quas Ordinarius infligendas iudicaverit.
par. 2. Qui publicum adulterii delictum commiserint, vel in concubinatu publice vivant, vel ob alia delicta contra sextum decalogi praeceptum legitime fuerint damnati, excludantur ab actibus legitimis ecclesiasticis, donec signa verae resipiscentiae dederint.

Can. 2358. Clerici in minoribus ordinibus constituti, rei alicuius delicti contra sextum decalogi praeceptum, pro gravitate culpae puniantur etiam dimissione e statu clericali, si delicti adiuncta id suadeant, praeter poenas de quibus in can. 2357, si his locus sit.

Can. 2359. par. 1. Clerici in sacris sive saeculares sive religiosi concubinarii, monitione inutiliter praemissa, cogantur abillicito contubernio recedere et scandalum reparare suspensione a divinis, privatione fructuum officii, beneficii, dignitatis,servato praescripto can. 2176-2181.
par. 2. Si delictum admiserint contra sextum decalogi praeceptum cum minoribus infra aetatem sexdecim annorum, vel adulterium, stuprum, bestialitatem, sodomiam, lenocinium, incestum cum consanguineis aut affinibus in primo graduexercuerint, suspendantur, infames declarentur, quolibet officio, beneficio, dignitate, munere, si quod habeant, priventur, et in casibus gravioribus deponantur.

 

Zobrazeno 1484×

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio