nebyl zadán popis

Homosexualita v dokumentech katolické církve

7. 10. 2010 12:26
Rubrika: Nezařazené

Současná věda není v poznání příčin homosexuality o nic dál než antika nebo středověk. K nějaké změně církevního učení o homosexualitě proto nebyl a není žádný důvod:

„Jiné zrůdnosti jsou podobné chorobným stavům buď od přirozenosti, nebo ze zvyku, jako rváti si vlasy, okousávati nehty, polykati uhlí a prst, a kromě toho také pohlavní styk mezi muži; k tomuto totiž jedni jsou náchylni od přirozenosti, druzí mají k němu náklonnost ze zvyku, na příklad ti, jichž od dětství bylo k tomu zneužíváno.“ (Aristoteles, Et. Nic., VII, 6)

"Tak tedy se přihází, že to, co jest proti přirozenosti člověka, buď co do rozumu nebo co do zachování těla, stává se tomuto člověku přirozeným pro nějakou poruchu přirozenosti, v něm jsoucí. A tato porucha může býti buď se strany těla, ať z choroby, jako horečnatým sladká se zdají hořkými a obráceně; ať pro špatnou soustavu, jako se někteří těší z pojídání země, neb uhlí neb nějakých takových; nebo též se strany duše, jako pro návyk někteří se těší z pojídání lidí, nebo v páření se zvířaty, či s mužskými, nebo jinými takovými, která nejsou podle přirozenosti lidské" (zvýrazněno mnou). (sv. Tomáš Akvinský, Summa Th. I-II, q. 31, a. 7.)

Prostý fakt, že se muži líbí muž, nikdy hříchem nebyl a nikdy hříchem nebude. Zato soulož dvou mužů vždy hříchem byla a hříchem vždy bude.

Jako jediný posun v problematice můžeme snad hodnotit explicitně vyjádřené rozlišování mezi homosexuálním stavem a homosexuálními úkony.

 

Persona humana, 1975 anglicky česky

Prohlášení Kongregace pro nauku víry o některých otázkách sexuální etiky; homosexualitě se věnuje oddíl 8:

8. V naší době začali někteří lidé, proti stálé nauce učitelského úřadu a mravnímu smyslu křesťanského lidu, na základě ukazatelů psychologického charakteru, shovívavě hodnotit, ba dokonce přímo omlouvat homosexuální vztahy u některých osob.

Zavádějí rozlišení - a zdá se, že ne bez příčiny - mezi homosexuály, jejichž sklon se zrodil z nesprávné výchovy, nedostatečné sexuální zralosti, zvyku, špatného příkladu nebo jiných podobných příčin, a je přechodný nebo alespoň není nevyléčitelný, a homosexuály, kteří jsou jimi stále na základě jakéhosi druhu vrozeného instinktu nebo poškozené soustavy, jež považují za trvalé.

Co se týká té druhé skupiny lidí, někteří tvrdí, že jejich tendence je natolik přirozená, že se musí chápat jako dovolující jim odpovídající homosexuální vztahy v upřímném společenství života a lásky, jež se podobá manželství, nakolik se oni sami cítí být neschopní snášet život v osamělosti.

Jistě, v pastorační péči o duše je třeba takové homosexuály přijímat s pozornou vlídností ducha a povzbuzovat v naději, že jejich vlastní nesnáze a společenské odcizení budou jednou překonány. Také jejich míra provinění musí být posuzována opatrně. Přece však není dovoleno použít žádného pastoračního způsobu nebo metody, které by podobné úkony těchto lidí mravně omlouvaly jen proto, že jsou považovány za odpovídající jejich stavu. Vždyť podle objektivního mravního řádu jsou homosexuální spojení úkony, které postrádají své nezbytné a podstatné pravidlo. V Písmu svatém jsou odsouzeny jako vážná zvrácenost, ba jsou prezentovány jako neblahý následek Božího zavržení. Tento výrok Písma svatého nedovoluje, aby se z něj vyvozovalo, že všichni, kdo trpí touto deformací, jsou proto osobně vinni; nicméně dosvědčuje, že úkony homosexuality (homosexuální skutky) jsou ze své vnitřní podstaty nezřízené (intrinsically disordered) a že v žádném případě nemohou být schvalovány.

 

Homosexualitatis problema, 1986 anglicky česky (v odstavi 10 je v čekém překladu chyba, autorovi stránek jsem už nahlásil)

List Kongregace pro nauku víry biskupům o pastoraci homosexuálních osob

Člověk je obrazem Božím, má spolupracovat na předávání života, lidské tělo nese snubní význam. Jen pochopením pravého významu lidské sexuality a křesťanského manželství v Božím plánu pochopíme proč jsou homosexuální úkony nedovolené. Zvláště se nabádá k pravdivé pastoraci dotčených osob. (Za sebe můžu říct, že pastorace homosexuálních je v ČR na bodu mrazu. Co jsem si nezjistil sám, to jsem se nedověděl a ještě jsem zpovědníky musel poučovat.)

vybírám:

3. ...Je naopak třeba upřesnit, že zvláštní sklon homosexuální osoby, ačkoli není sám o sobě hříchem, přesto tvoří více nebo méně silnou tendenci k jednání z morálního hlediska vnitřně špatnému. To je důvod, proč musí být i sklon pokládán za objektivně nezřízený.

Také ti, kdo se nacházejí v tomto stavu, by se měli stát předmětem zvláštní pastorační péče, aby nebyli náchylní věřit, že uskutečnění tohoto sklonu v homosexuálních vztazích je volbou mravně přijatelnou.
...

7. ... Volit sexuální aktivitu s osobou téhož pohlaví znamená zrušit bohatý symbol a význam - nemluvě o cílech - zaměření sexuality podle Stvořitelova úmyslu. Homosexuální počínání nevyjadřuje komplementárnost svazku schopného předávat život a je tedy v rozporu s posláním bytí prožívaného ve formě sebedarování, v němž vidí evangelium přímo podstatu křesťanského života. To neznamená, že homosexuální osoby nejsou často šlechetné a schopné darovat se, jestliže však udržují homosexuální styk, pěstují v sobě nezřízený sexuální sklon, charakterizovaný zásadně zalíbením v sobě.
...

11. ... je nutno odkázat na tradiční moudrost církevní morálky, která varuje před každým zevšeobecněním při posuzování jednotlivých případů. Skutečně je možné, že se v tom nebo onom případě v minulosti vyskytly a ještě vyskytují takové okolnosti, které zmenšují nebo dokonce ruší vinu některého člověka; jiné okolnosti ji naopak mohou zvětšit. Rozhodně je třeba se vyhnout neospravedlnitelné a škodlivé domněnce, že homosexuální chování homosexuálních lidí je vždy a absolutné nutkavé, a proto také bez odpovědnosti. Ve skutečnosti je třeba přiznat i lidem s homosexuálními sklony základní svobodu, která charakterizuje lidskou bytost a která jí dává zvláštní důstojnost. Pro tuto svobodu, stejně jako při každém odmítání zla, se jejich lidské úsilí, osvícené a podpořené Boží milostí, dokáže vyhnout homosexuální aktivitě.

12. A co má dělat homosexuální člověk, který chce následovat Pána? Zásadně jsou tito lidé povoláni uskutečňovat Boží vůli ve svém životě tím, že s obětí kříže Krista Pána spojí utrpení a nesnáze, které sami mohou zakoušet vlivem svého sklonu. Pro věřícího je kříž plodnou obětí, poněvadž z této smrti vzniká život a vykoupení. Může-li člověk dokonce předvídat výsměch, jehož objektem bude u některých lidí podobné pozvání nést kříž a tím způsobem chápat utrpení křesťana, je vhodné si připomenout, že je to cesta spásy pro všechny, kdo následují Krista.
...

15. Kongregace tedy povzbuzuje biskupy, aby ve své diecézi podporovali pastoraci homosexuálních osob, která je plně v souladu s naukou církve. Žádný autentický pastorační program nemůže zahrnovat organizace, v nich se sdružují homosexuální lidé, aniž by byl jasně vysloven nemorální charakter homosexuální aktivity. Pravý pastorační přístup bude počítat s nutností, aby se homosexuální osoby vyhýbaly blízkým příležitostem ke hříchu.
...

17. ... Biskupům bude zvláště ležet na srdci, aby prostředky, které mají k dispozici, podporovali rozvoj specializovaných forem pastorace homosexuálních osob, což může zahrnovat také přínos psychologických, sociologických a lékařských věd, při zachování plné věrnosti katolické nauce.

 

Katechismus Katolické církve

http://www.katechismus.cz/http://www.vatican.va/archive/ccc/index.htm

§ 2357
Homosexualita označuje vztahy mezi muži nebo ženami, kteří pociťují pohlavní přitažlivost, výlučně nebo převážně, k osobám téhož pohlaví. Během staletí a v různých kulturách se projevuje velmi rozmanitými způsoby. Její psychický zrod zůstává z velké části nevysvětlitelný. Tradice, opírající se o Písmo svaté, které představuje homosexuální vztahy jako velkou mravní spoušť, vždy prohlašovala, že „homosexuální úkony jsou vnitřně nezřízené". Odporují přirozenému zákonu. Odlučují pohlavní úkon od předávání života. Nejsou plodem opravdového citového a pohlavního doplňování se. V žádném případě nemohou být schvalovány.

§ 2358
Nezanedbatelný počet mužů a žen má hluboce zakořeněné homosexuální sklony. Toto zaměření, které se objektivně vymyká řádu, je pro většinu z nich zkouškou. Proto mají být přijímání s úctou, soucitem a jemnocitem. Vůči nim je třeba se vyhnout jakémukoliv náznaku nespravedlivé diskriminace. Takové osoby jsou povolány naplnit Boží vůli ve svém životě, a jsou?li křesťany, spojit těžkosti, s nimiž se mohou setkat v důsledku svého stavu, s obětí Pána na kříži.
V prvním vydání z r. 1995 tento § začínal: Nezanedbatelný počet mužů a žen má vrozené homosexuální sklony. Ti si nevolí svůj homosexuální stav; pro většinu z nich je to zkouška. Proto...

§ 2359
Homosexuální osoby jsou povolány k čistotě. Skrze ctnost sebeovládání, jež vychovává k vnitřní svobodě, často skrze podporu nezištného přátelství, modlitbu a svátostnou milost mohou a mají se postupně a rozhodně přibližovat ke křesťanské dokonalosti.

§2396
Mezi hříchy, které odporují čistotě, je třeba uvést sebeukájení, smilstvo, pornografii a homosexuální praktiky (vydání z r. 1995 má homosexuální úkony).

 

Prohlášení Kongregace pro nauku víry 1992 anglicky
- reakce na antidiskriminační legislativu

Několik úvah ohledně ohlasů na legislativní návrhy nediskriminace homosexuálních osob

V první části opakuje principy z Homosexualitatis problema, v druhé se zabývá jejich aplikací. Předmětem zájmu legislativce má být ochrana rodiny a společnosti. 
Sexuální orientace, co se týče ne-diskriminace, nepředstavuje vlastnost srovnatelnou s rasou, etnickým původem atd., narozdíl od nich je homosexuální orientace objektivně nezřízená a podléhá morálnímu soudu. Jsou oblasti, ve kterých není nespravedlivou diskriminací brát v úvahu sexuální orientaci, např. umísťování dětí do adopce nebo pěstounské péče, zaměstnávání učitelů nebo nábor do armády.

Zahrnutí "homosexuální orientace" mezi zřetele, na jejichž základě je diskriminace nelegální, může snadno vést k tomu. že se homosexualita bude považovat za zdroj lidských práv jak je tomu např. při tzv. zvýhodňování menšin (affirmative action) nebo zvláštním zacházení (preferential treatment) při přijímání pracovníků. ... Přechod od uznávání homosexuality jako faktoru, na jehož základě je diskriminovat nezákonné, může snadno, ne-li automaticky, vést k legislativní ochraně a propagaci homosexuality.

Primárním zájmem legislativce  je odpovědnost chránit a podporovat rodinný život.

 

Prohlášení Kongregace pro nauku víry 2003 anglicky
- reakce na "registrovaná partnerství"

Úvahy ohledně návrhů právního uznání svazků mezi homosexuálními osobami

Připomíná se katolické učení o manželství, jen v jeho světle je možné k stejnopohlavním svazkům zaujmout správný postoj. Manželství má ve společnosti výsadní postavení - člověk byl stvořen podle obrazu Božího jako muž a žena, proto komplementarita pohlaví; jde o společenství osob v jednom (budou jedno tělo); má spolupodíl na stvoření (ploďte a množte se); Kristem povýšeno na svátost jako znamení smlouvy mezi Kristem a Církví.

Máme se vyvarovat jak souhlasu s homosexuálními skutky, tak nespravedlivé diskriminace vůči homosexuálním osobám; nicméně stejnopohlavní svazky jsou svou povahou nemorální, a proto si nezaslouží právní zvýhodňování, jež přísluší výhradně manželství. Právní uznání homosexuálních svazků zastírá základní morální hodnoty a způsobuje devalvaci instituce manželství.

V těch situacích, kdy homosexuální svazky byly právně uznány a byl jim dán právní status a práva náležející manželství, je jasný a rozhodný odpor povinností. Homosexuální svazky nenaplňují ani v analogickém smyslu účel díky němuž se manželství a rodině dostává rozhodného uznání. Naopak existují dobré důvody domnívat se, že tyto svazky jsou pro správný vývoj společnosti škodlivé, zvláště když by se jejich dopad na společnost měl stupňovat.

Prohlášení se obrací zvláště na katolické politiky: Jestliže je pravdou, že všichni katolíci jsou povinováni právnímu uznání homosexuálních svazků odporovat, pak to zvláště platí pro katolické politiky v souladu s jejich odpovědností jako politiků. V konfrontoaci s legislativními návrhy ve prospěch homosexuálních svazků musí katoličtí politici vzít v úvahu následující etické pokyny.
Když se legislativa ve prospěch uznání homosexuálních svazků navrhuje v zákonodárném shromáždění poprvé, má katolický zákonodárce morální povinnost vyjádřit jasně a veřejně svůj odpor a hlasovat proti ní. Hlasovat ve prospěch zákona tak škodlivého pro společné blaho je těžce nemorální.
Když už legislativa ve prospěch uznání homosexuálních svazků je v platnosti, musí se katolický politik proti ní postavit všemi způsoby, jak jen může, a svůj odpor uvést ve známost; je jeho povinností svědčit pravdě. jestliže není možné takový zákon zrušit úplně, může katolický politik vědom si požadavků obsažených v encyklice Evangelium vitae "podporovat hlasování o návrzích, které chtějí zmírnit škody, takovým zákonem působené, a oslabit tak jeho zhoubný účinek s ohledem na veřejnou kulturu či morálku," za podmínky že jeho "absolutní osobní odpor" vůči takovým zákonům je jasný a všeobecně známý a že se vyhne nebezpečí pohoršení. To neznamená, že restriktivnější legislativu v této oblasti je možné považovat za spravedlivou nebo dokonce přijatelnou; spíše je to otázka legitimního a svědomitého pokusu docílit alespoň částečného zrušení nespravedlivého zákona, když jeho úplné zrušení zrovna není možné.

Závěr je jednoznačný: Církev učí, že úcta k homosexuálním osobám nemůže v žádném případě vést ke schvalování homosexuálního chování nebo k právnímu uznání homosexuálních svazků. Obecné dobro vyžaduje, aby právo uznalo, podporovalo a chránilo manželství jako základ rodiny, elementární jednotky společnosti. Právní uznávání homosexuálních svazků nebo jejich stavění na roveň manželství by znamenalo nejen souhlas s deviantním chováním, s tím následkem, že by se stalo vzorem pro dnešní společnost, ale také by zastřelo základní hodnoty, jež náleží ke společnému odkazu lidstva. Církev nesmí polevit v obraně těchto hodnot, pro dobro mužů a žen a pro dobro společnosti samé.

 

Jenže co s náma? Do semináře/kláštera nesmíme, manželství uzavřít nemůžeme, registrované partnerství uzavřít nesmíme a systematická pastorace neexistuje...

Tímto článkem jsem ukončil mapování katolického přístupu k problematice homosexuality. jsem si jistý, že nic podstatného jsem nevynechal. Vlastně ano - vynechal jsem argumenty snažící se skloubit katolictví s homosexuálním životním stylem. Na ně nemám nervy. Jestliže je oficiální postoj Církve 2000 let, že homosexuální vztahy ne, tak snahy ho nějak modifikovat jsou zoufalostí.

K dalšímu prodiskutování se nabízím přes vzkazy nebo na mailu jarod zavináč centrum tečka cz.

Zobrazeno 2103×

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio